měsíc se klaní namokvalé dlažbě

mává celým mořem

pusto - žili tady lvi

teď jen dívenky s rukou od zelené a somráci

nastydlí

 

aspoň to zábradlí vytrhali

teď se tu dá dýchat – teplo z cigaret

a asfaltová tíha

nadrcená koly řvoucích Karos

sténá nazpaměť:

 

“Protlač se dveřmi – schody plné báglů

a pospěš deštěm zařvi z plných plic

Florenc, to je moje místo!”

jsi trochu mimo

tento svět?

 

“v Brně nestavíme pane, jedem přímo”

houkne ďábel nazdař žlutým obrům

a vjedem do žil chytat noční sněť.